Rok se s rokem sešel a my se vrátili na místo činu – prameniště potoka Jamník pod chatou Charbulák, který jsme minulý rok začali čistit. Voda v potoce pracovala a odhalila další vrstvy skleněného odpadu, které jsme minulý rok nenašli a tak jsme zpočátku začali tak říkajíc nanovo. I když se nás letos sešlo jen sedm šla práce rychle od ruky a my se nakonec dopracovali až k prameni potoka. Je nám jasné, že pod vrstvou bahna se skrývá další nadílka odpadků a proto se zde určitě ještě v budoucnu vrátíme.
Fotky z akce zde.
Vrchol Pohanská je významnou archeologickou lokalitou, na které se střídaly kultury velatické i podolské. Nálezy uložené v bratislavském Národním muzeum jsou z doby bronzové, římské, ale byly zde objeveny i zbytky rozsáhlého keltského hradiště. Nedaleký Plavecký hrad sloužící jako hraniční pevnost se na dlouhou dobu stal majetkem Stibora ze Stibořic. Zanikl v r. 1706 po poškození císařskými vojsky. První a druhá skupina šla nejprve společně směrem na Amonovu lúku. Část turistů se po trase stihla podívat i na Děravou skalu. Pokračovali jsme kolem bývalé hájovny Mon Repos k rozcestí Kubašová a na Amonovu lúku. Tady se skupiny rozdělily. Druhá skupina pokračovala do Plaveckého Podhradí a cestou si měla možnost prohlédnout volně přístupnou zříceninu Plaveckého hradu. První skupina pokračovala na vrch Vápenná s nádhernými výhledy na lidskou činností nezasažené kopečky Malých Karpat. 
Cestou jsme potkávali skupinky turistů a kromě imformací o právě probíhajícím pochodu nám prozradili také možnost návštěvy dnes vyjímečně otevřené jeskyně Haviareň. Z vrchu Vápenná jsme proto sestoupili pár desítek metrů níže, nafasovali přilby a prošli se několik desítek metrů dlouhou jeskyní zakončenou vysokým „dómem“. Z jeskyně už to byl kousek do Sološnice, odkud nás autobus odvezl do Marianky na ubytování. Ubytováni jsme převážně byli v Pútnickom dome v Mariánke. Večeře – žampionová polévka a vepřová krkovička s opečenými bramborami a salátem.
Druhý den zájezdu bylo celkem pošmourno. Odjeli jsme do Gabčíkova, kde většina autobusu nastoupila do lodi. Na 2-hodinové plavbě jsme propluli plavební komorou a projeli kousek nového Dunajského kanálu. I když bylo počasí pořád upršené, vydali jsme se na krátkou procházku po CHKO Dunajské luhy k Bačianskému ramenu Dunaje. Na konci vycházky konečně trošku vysvitlo sluníčko, zajeli jsme si do Gabčíkova k Tescu n
a nákup a pokračovali do Jelky na prohlídku vodního mlýna. Bohužel došlo k nedorozumění s paní v muzeu v Galantě a tak mlýn ještě otevřený nebyl. Prohlédli jsme si ho tedy alespoň zvenku a vydali se na zpáteční cestu do Marianky. Večeře – hrachová polévka a kuřecí plátek na zelenině.
Přečkali jsme 3/4 hodinové posouvání se v koloně skrz Bratislavu a pak už jsme mohli plynule pokračovat do Budapešti. Cestu lemovaly téměř do nekonečna se táhnoucí sloupy větrných elektráren v Rakousku a bylo možné vidět i zasněžené Alpy. V Budapešti byl na náměstí Hrdinů rozchod a každý si mohl vybrat procházku městem podle svého uvážení. Prohlídková trasa většiny z nás se ale dost podobala. Vedla většinou po Andrássyho třídě (pěšky nebo metrem) do centra, dále jsme si mohli prohlédnout baziliku svatého Štěpána, parlament, mnoho z nás se vydalo přes řetězový most na Gellértův vrch s Matyášovým chrámem nebo hradním palácem. Někdo navštívil zoologickou zahradu, případně se prošel městským lesíkem, kterému dominuje hrad Vajdahunyad. Jeho stavba v sobě spojuje nejrůznější historické stavební slohy. 
Na zpáteční cestě jsme se asi hodinu motali v zácpě, než jsme vůbec vyjeli z města, a tak se večeře musela přesunout až na čtvrt na devět. Večeře – rajská polévka a plněný lilek s bramborem.
Čtvrtý den byl věnován Bratislavě. Cca polovina zájezdu se vydala pěšky z Marianky na Kamzík, později je autobus od Červeného mostu převezl do centra Bratislavy. Druhá skupina šla trasu o něco kratší – kolem Vydrnických rybníků. Třetí skupina (což byla cca druhá polovina zájezdu) se vydala autobusem k Červenému mostu pod Kamzík a každý si mohl naplánovat další trasu podle sebe. V Bratislavě jsme mohli navštívit kromě Bratislavského hradu také Slavín, Michalskou bránu, vyvézt se výtahem na UFO a projít se centrem města. Všude jsme také mohli potkat fanoušky hokejového mistrovství světa (mimochodem – dnešní den jsme hráli s Norskem a vyhráli vysoko 7:2). Večeře – drůbeží vývar a sekaná s bramborem a salátem.
Rakouska. První zastávka byla v Hainburgu – městečku se zachovalým opevněním. Nad městem se tyčí zřícenina hradu Schlossberg, na druhé straně vrch Braunsberg. Na vrcholu Braunsbergu je replika části palisády a strážní věže. Braunsberg byl jedním ze tří keltských hradišť, které tvořily tzv. Uherskou bránu (tvořily ji i Devín a Bratislavský hrad). V Hainburgu byl 3-hodinový rozchod a tak bylo dost času projít si jak město tak oba kopce. Z Hainburgu jsme pokračovali do městečka Petronell-Carnuntum. Po trase jsme se ještě zastavili u krásného románského kostelíka s gotickou přístavbou. Petronell-Carnuntum je městečko, v jehož okolí se nachází několik významných památek na dobu, kdy v těchto místech vládla Římská říše. Zastavili jsme se u amfiteátru, prohlédli jsme si část 
zrekonstruované římské městské čtvrti a zájemci se mohli projít ještě ke gladiátorské škole a k Pohanské bráně. Poslední zastavení tohoto dne bylo mezi obcemi Dürnkrut a Jedenspeigen, kde je památník bitvy na Moravském poli, kde v roce 1278 padl český král Přemysl Otakar II.