Jeden z dalších jednodenních zájezdů letošního roku.

Jelikož se nám nepovedlo naplnit velký autobus, podařilo se nám zajistit autobus menší, pro 30 lidí. Jeho příjezd spustil lavinu pobavených úsměvů a nevěřících komentářů stylu „a to se do něj jako vejdem?“, ale ano – vešli jsme se!!!

Autobus nás tedy zavezl na výstupní místo první trasy, kterou využili téměř všichni. Turisté totiž měli možnost u Chaty Wuja Toma nepokračovat na Klimczok, ale sejít rovnou do Szczyrku. Tato trasa měřila asi 12 km a kromě pár kratších stoupání na vrcholy Grabowa, Kotarz, Hyrca a Beskidek, se téměř pořád klesalo.

Kdo se ale držel první skupiny až do konce, od Chaty Wuja Toma mohl vystoupat na Klimczok. Stoupání to nebylo vůbec příjemné a než bychom po značce vystoupali do sedla a odtud vyšli na Klimczok a pak zpět, nepříjemné stoupání jsme si prodloužili a vystoupali jsme na Trzy Kopce (1082 m n.m.), odkud byly, sice ne kruhovité, ale přesto pěkné výhledy (na Skrzyczne a také na druhou stranu na Bialsko-Bialou). Ze Tří kopců už to byl jen kousíček na vrchol Klimczoku (1117 m n.m.), což je nejvyšší kopec Bělsko-Bílé, a odměnil se nám krásným počasím a výhledy, sice jen omezené na určitou stranu, ale i tak to stálo za to ;-). Byla to paráda, protože ještě u Chaty Wuja Toma se celý vrchol Klimczoku halil do neproniknutelné mlhy. Z Klimczoku nás už jen čekal místy strmý sestup do Szczyrku.

Druhá skupinka se nechala vyvézt na Rombaniska, odkud je to na Chatu Wuja Toma kousek a pak si šli vlastní procházkou do Szczyrku.

Třetí navrhovaná možnost, vyjet lanovkou na Skrzyczne a udělat si svou vlastní trasu, nebyla nikým vybrána – je vidět, že máme správné turisty, že před lanovkou dávají přednost vlastním nohám ;-).

Ale pozor! Našli se takoví turisté, kteří šli první trasu s námi na Klimczok a Skrzyczne si přidali jako přídavek jen tak 😉 Paráda.

V centru Szczyrku zrovna probíhaly folklórní slavnosti. Hlavní ulice byla plná turistů, návštěvníků, obchůdků se suvenýry, hospůdky byly plné a u skokanských můstků, kde jsme měli sraz na odjezd, se schylovalo k závěrečnému dni oslav v místním amfiteátru.

Ještě je fajn připomenout, že jsme měli možnost prohlédnout si celkem 3 kostely (2 po trase a jeden, pokud si člověk udělal odbočku ve Szczyrku) a ve všech třech zrovna probíhaly svatby :-O, nebo spíš, dávali si slib (musím k tomu asi něco nastudovat, jak že to ti poláci vlastně mají ;-))

Myslím si, že výlet dopadl moc fajn. Oproti obavám, které skýtalo počasí, vše nakonec dopadlo parádně. Nepršelo, mlhy se stáhly, vysvitlo sluníčko a bylo i celkem teplo.

Trasa č. 1 zde.

Fotky od Dany N.