Letošní poslední vícedenní zájezd nás zavedl do blízkosti druhého největšího města republiky.
17.9.2023
Kde jinde začít návštěvu Moravy, než přímo v centru jeho vzniku. Slovanské hradiště v Mikulčicích patří bezpochyby mezi nejvýznamnější místa vztahující se k rané historii našeho státu.
Patřilo k nejvýstavnějších opevněným sídlům Velké Moravy. Ve své době bylo hradisko Mikulčice vodním hradem, který obtékala členitá ramena řeky Moravy.
V rámci návštěvy Mikulčic jsme zavítali i na blízké Slovensko, kde se nachází jediná, dodnes stojící zachovaná architektonická památka pocházející z doby Velké Moravy – kostel sv. Markéty Antiochijské, ležící poblíž obce Kopčany.
Z Mikulčic jsme zamířili do Bošovic, kde se nachází jediná papouščí zoo ve střední Evropě. Odtud už naše jízda směřovala na místo našeho ubytování do Brna. Někteří využili celkem brzkého příjezdu a prohlédli si večerní Brno.
18.9.2023
Dnešní den byl absolutně volný, co se týče programu. Kdo chtěl kam, tam zamířil. A že bylo z čeho vybíra. Katedrála sv. Petra a Pavla, Špilberk a jeho kasematy, Moravské zemské muzeum, Labyrint pod Zelný Trhem, Kostnice, Vila Tugendhat (tam ovšem bylo vyprodáno už nějaký ten měsíc dopředu a dostat se tam je fakt kumšt….- tak aspoň zahrady), Park Lužánky, Morový sloup na Náměstí Svobody, mnoho z nás si nenechalo ujít pohled an sochu Jošta Moravského od sochaře Jaroslava Róny, pohled z radniční věže, na výstavišti si někteří z nás nenechali ujít výstavu mega brouků nebo čokoládový festival a samozřejmě nechyběla návštěva adventních trhů – které fungovaly už v tuto poměrně brzkou dobu. A že bylo z čeho vybírat!!!!
19.9.2023
V neděli ráno nás probudila sněhová nadílka. Martin se sice zpozdil, ale přece jen přijel, ovšem kromě sněhu sebou přivezl také hodně mrazivo a nízkou inverzní oblačnost, takže vyházka z našeho původně plánovaného programu se nekonala. Zajeli jsme rovnou k Malhostovickým kopečkům, což jsou dva samostatné vápencové ostrůvky se společenstvy skalní teplomilné stepi, kde jsme si udělali krátkou procházku. Odtud jsme vyrazili rovnou do Tišnova, kde se v Předklášteři nachází krásné cisterciácké opatství Porta coeli. Zde jsme se aspoň trošku zahřáli v místním pivovárku a poté prohlédli kostel opatství a dozvěděli se mnohé zajímavosti místní průvodkyně a nadšenkyně pro Portu coeli. Po prohlídce jsme už zamířili rovnou domů.
I přes nedělní né moc dobré počasí byl zájezd parádní. Martin opět nezklamal a opět nás seznámil s krásnými a mnohdy pro některé neznámymi kouty naší vlasti.
Trasa vedle kolem památníku Josefa Kaluse, kde byla objednána prohlídka. Pokračovalo se do Koliby pod Stolovou a na hřbitov v Kunčicích pod Ondřejníkem, konec byl na Čeladné. Původní vedoucí Pavel byl tentokrát vystřídán Jirkou M.