Neděle 2.7.2023 – Údolí Jihlavy a Mohelenská hadcová step
Jak už bývá zvykem, i první den zájezdu máme naplánovánu nějakou trasu. Tentokrát jsme zamířili k zastávce Jamolice-lesovna, kde uprostřed hlavní silnice začínala trasa žluté turistické značky a také trasa první skupiny turistů, kteří se rozhodli vydat na delší trasu. Z Jamolic nás značka dovedla ke zřícenině hradu Templštejna, který se rozkládal nad údolím řeky Jihlavy. Po prohlídce zříceniny nás značka svedla dolů k řece. Odtud jsme opět stoupali k několika vyhlídkám na řeku Jihlavu. Závěr trasy patřil Mohelenské hadcové stepi, která patří k nejpozoruhodnějším a nejcennějším přírodním rezervacím v ČR.
Druhá skupina turistů dojela autobusem přímo ke stepi a měla možnost si jí pomalu projít a případně se podívat také do obce Mohelno.
Z Mohelna jsme všichni pokračovali do Moravského Krumlova, kde nás čekala prohlídka slavné Slovanské epopeje Alfonce Muchy umístěné na zdejším zámku.
Po prohlídce už naše cesta směřovala do Znojma na ubytování a na vydatnou večeři, která se tento den skládala z hovězího vývaru a vepřového řízku s bramborovou kaší 😉
Pondělí 3.7.2023 – Kolem Dyje do Šatova
Hlavní trasa dnešního dne vedla z hotelu po žluté turistické značce kolem vodní nádrže Znojmo na Sealsfieldům kámen, což je krásná vyhlídka pojmenovaná po místním rodáku, spisovateli Charlesi Sealsfieldovi, který místo velice rád navštěvoval. Z vyhlídky jsme sešli do Popic, kde nás čekal autobus a odvezl do Šatova. Původně se mělo do Šatova dojít pěšky, ale protože počasí si na nás vymyslelo hodně velké teplo, využili jsme možnosti a převezli se ;-). Kdo nechtěl jít na Sealsfieldův kámen, měl možnost jít do Popic přímo po červené značce.
V Šatově nás čekala prohlídka sklepního labyrintu, kde nás místní majitelé provedli po vinařských sklepích a dozvěděli jsme se mnoho zajímavého nejen z vinařské oblasti, ale také s dalšími zajímavostmi spojenými se zdejšími sklepy. Nechyběla také ochutnávka vína.
Jelikož příjezd ze Šatova byl celkem brzký a my bydleli téměř v centru Znojma, většina turistů využila situace a udělala si ještě procházku městem, ať nám pořádně vytráví před další náloží výborné večeře, která se tentokrát skládala z gulášové polévky a moravského vrabce se zelím a knedlíkem 😉
Úterý 4.7.2023 – Staré hradiště a lomy za Znojmem
Dnešní den jsme opět vycházeli z ubytování a vůbec se nepočítalo s využitím autobusu. Oproti včerejšímu dni jsme se pohybovali po druhé straně Dyje. Vystoupali jsme na Hradiště nad údolím Gránického potoka, kde se nachází mj. také Muzeum Velké Moravy.
Trasa pokračovala po zelené značce kolem několika velice pěkných vyhlídek na Znojmo a vedla až ke Královu stolci, což je další vyhlídka nad řekou Dyjí. Tato je ale zvláštní v tom, že odtud v roce 1683 řídil polský král přesun svých vojsk na pomoc obležené Vídni. V současné době se zde nachází altán, který je přesnou replikou původního altánu z roku 1922.
Z vyhlídky většina turistů pokračovala do Mašovic, kde se nachází Mašovický lom s velice krásnou a čistou vodou, který je využívaný jako přírodní koupaliště a kde se také hodně turistů osvěžilo. Odtud byla možnost návratu buď autobusem místní dopravy a nebo pěšky Gránickým údolím.
Večeře tentokrát sestávala z uzené polévky a kuřecího plátku se sýrem, šunkou a s rýží.
Středa 5.7.2023 – Znojmo
Další den, kdy jsme nikam nevyrazili autobusem, ale celý den byl věnovaný prohlídce města Znojma. Znojmo je nádherné královské město založené Přemyslem Otakarem I. Kdo měl zájem, mohl si město projít podle své libosti a nebo se připojit k několik objednaným prohlídkám. Hned ta první byla komentovaná a zavedla nás na znojemské opevnění. Výklad paní průvodkyně byl velmi zajímavý, ale byla škoda, že došlo k nedorozumnění a městská policie nám zamkla přístup k Střelniční věži, kterou jsme si neměli možnost prohlédnout. Radniční věž byla momentálně v rekonstrukci, takže nám zbyla jen návštěva Vlkovy věže (kam se mohl po prohlídce zajít podívat kdo chtěl) a Prašné věže, kam jsme se už podívali s paní průvodkyní a kam se dostanou pouze lidé s průvodcem. Zde nám pustili film a mohli jsme se podívat na zajímavý model Znojma, kde byly zvýrazněny veškeré obranné systémy Znojma v průběhu staletí.
Po prohlídce opevnění nás čekala další objednaná prohlídka – a to prohlídka znojemského podzemí. Jedná se o největší labyrint chodeb a sklepů v ČR o délce 27 km vybudovaný ve 14.-15.století.
Zájemci si ještě mohli prohlédnout rotundu sv. Kateřiny, která obsahuje unikátní nástěnné malby a funguje ve zvláštním návštěvnickém režimu, který reaguje na momentální vlhkostní poměry. Jelikož v průběhu první námi objednané prohlídky začalo pršet, byla tady hrozba, že se druhá skupina do rotundy už nedostane. Naštěstí vše ale vyšlo a rotundu uzavřeli až po nás ;-).
Toto byly tři možnosti, které si mohli turiské prohlédnout a které byly předobjedané speciálně pro náš zájezd. Další atrakce – a že jich ve Znojmě je – už si každý vybíral podle svého uvážení. Např. kostel sv. Mikuláše, Minoritský klášter, kde je umístěno Jihomoravské muzeum, Znojemský hrad, Znojemský pivovat a další. Samozřejmě nechyběla ani návštěva zdejších vinných sklípků a kavárniček. Prostě, každému, co se mu líbilo 😉
Samozřejmě nechyběla výborná večeře tentokrát – česneková polévka a svíčková na smetaně s knedlíkem.
Čtvrtek 6.7.2023 – Bítov
Dnešní den byl vyloženě odpočinkový. Čekala nás totiž projížďka lodí po Vranovské přehradě. Nalodili jsme se a dopluli pod hrad Bítov. Po výstupu z lodi jsme se vydali po zelené značce k Jezírku lásky, pokračovali jsme k rozcestí U dubu a po cestě došli do obce Bítov. Kdo chtěl, zašel se občerstvit do restaurace U Tesařů, někdo se zašel podívat do Muzea vláčků. Nakonec jsme se naše cesty sešly U Rumburaka, kde se nachází rozhledna s velice pěkným výhledem (za výjimečných podmínek jsou prý vidět i Alpy. No, nám se dnes nepoštěstilo ;-)).
Zájemci se byli podívat samozřejmě i na hrad Bítov, který je známý hlavně svou sbírkou vycpaných psů, která je největší na světě a vytvořil ji poslední majitel hradu – baron Jiří Haas z Hasenfelsu.
Večeře: zeleninová (asi) polévka s kukuřicí a mega sekaná s bramborovou kaší.
Pátek 7.7.2023 – Šobes
Tento den jsme začali v obci Havraníky odkud jsme se dostali na červenou turistickou značku a pokračovali k Havraneckému vřesovišti. Stezka nás dále vedla po zelené značce na Vyhlídku Devět mlýnů, ze které je krásný výhled na proslavenou vinici Šobes a vlastně jsme si mohli prohlédnout i profil celé naší dnešní dlouhé trasy.
Z vyhlídky jsme sešli na žlutou turistickou značku a klesali k řece Dyji a první ze Šobeských lávek, kterou se budeme vracet z vinice. My ale pokračovali dál po modré značce k Lipinské lávce a odtud, po překročení řeky, pomalu stoupali na rozcestí Šobeská cesta. Odtud už jsme se vraceli zpět po červené značce, ale nejdříve jsme se zastavili u vyhlídky Železné schody. Byly zde umístěny železné schody vybudované pro snazší pohyb vojáků Pohraniční stráže v době totatity. V roce 1996 byl schody odstraněny.
Z vyhlídky jsme už scházeli k vinici Šobes, kde se nachází malý dřevěný přístřešek s ochutnávkou zdejších vín (v dnešním horku to opravdu bodlo :-D). Ze Šobesu už jsme se jen vrátili zpět k hotelu Vinice Hnanice, kde jsme čekali na autobus. Někteří si čekání zkrátili vycházkou do centra obce Hnanice se zastávkou ve zdejším pivovaru.
Večeře? No, nějak jsem si nezapsala :-D, asi kuřecí čína s rýží 😁
Sobota 8.7.2023 – Údolí Oslavy
A poslední den se vracíme na místo činu, tedy na místo našeho prvního výletu v rámci tohoto zájezdu a to do blízkosti jaderné elektrárny Dukovany.
Přejeli jsme hráz Dalšické přehrady a vystoupili na autobusové zastávce Kladeruby nad Oslavou-Vlčí kopec. Haugwitrovou alejí jsme došli až k velice pěknému loveckému zámečku Vlčí kopec. Odtud jsme scházeli k řece Oslavě, přešli most a začali stoupat na rozcestí Pod Pastýřkou. Tady jsme se oddělili od druhé skupiny, která pokračovala po modré značce do Březníku. První trasa se vydala po červené značce údolím Oslavy směrem do Náměště nad Oslavou. Cesta to byla hodně členitá, střídaly se zde skalnaté výběžky, které se někdy musely překonávat pomocí řetězů s pohodlnými úseky vedoucí v úrovni hladiny řeky. Trasa vedla téměř celá lesem, což bylo velice příjemné, protože bylo opravdu hodně velké horko a trasa se tak nezměnila v úmornou chůzi.
V Náměšti se téměř každý zastavil na zdejším náměstí v cukrárně, která měla velice bohatý sortiment zákusků. Ti, kteří se vydali s druhou skupinou měli dostatek času také na prohlídku zdejšího zámku, ostatním musela stačit prohlídka zdejšího, velice krásného, barokního mostu. Most je někdy nazýván „malý Karlův most“ a nechal jej vystavět majitel měšťanského zámku Václav Adrian z Enckenvoirtu.
No a z Náměště už jsme se nalodili na autobus a přímou cestou pokračovali do Frýdku.
Co říci na závěr, Martinovy zájezdy jsou prostě perfektní. Skvělá příprava, nabídka atraktivních míst, výběr ubytování, skvělá strava. Těšíme se na další jeho zájezdy 😉