Začátek dnešní vycházky byl ve Frenštátě pod Radhoštěm. Z vlakového nádraží jsme šli okrajem města na napojení na žlutou turistickou značku. Cesta vedla nejdříve po vedlejší silnici a potom po hlavní cestě, takže turisté a auta měli co dělat, aby se navzájem vyhli (ano, byli jsme malý dav. Bylo nás skoro 40…)

Konečně jsme sešli ze silnice a vydali se podél říčky Lubiny. Ta vzniká stékáním vějíře bystřin (Bystrá – Lomná – Lubina) v Radhošťské hornatině, v níž jedním z dominantních vrcholů je Noříčí hora. Podél Lubiny jsme šli jen krátce a brzy odbočili k obci Lichnov, která se rozprostírá v údolí Lichnovského potoka (někdy také zvaného „Javornička“ podle jeho prameniště na svazích Velkého Javorníka). Téměř na konci Lichnova jsme odbočili vlevo a začali stoupat směrem k Janíkovu sedlu. Tady jsme si udělali jednu ze zastávek a trochu se občerstvili.

Janíkovo sedlo je nejvýše položeným místem Janíkova údolí, které je nazváno podle arcibiskupského nadhajného Filipa Janíka, který bydlel s rodinou ve zdejší hájovně (která zde dodnes stojí). Z Janíkova sedla jsme pokračovali směrem k Raškovu kameni. který je unikátní v tom, že se jedná o kus korálového útesu, který sem byl přesunut během třetihor z dalekého jihu. Dnes je zde vyhlídka (postavená v roce 1951 Klubem čs. turistů) s krásným výhledem na Štramberk a vápencový lom Kotouč. Raškův kámen je  nazván podle zemana Rašky (původního majitele okolních lesů).

Nyní většinu z nás, která na Raškův kámen došla, čekal strmý sestup a poté poklidné pokračování ke zřícenině gotického hradu Šostýna. Spolu se sousedními hrady patřil do systému ochranných hradů tzv. Jantarové stezky. V pol. 15 století byl hrad opuštěn a chátral. v 19.století, za vlastnictví zemanského rodu Rašků, byly zbytky rozebrány na výstavbu továrny na hliněné zboží. Zřícenina je poměrně významným archeologickým nalezištěm. Mnoho ze zdejších vykopávek je možné vidět v muzeu Fojtství v Kopřivnici.

Naše další cesta pokračovala pod Bezručovu vyhlídku. Jelikož se nyní rozhledna opravuje a je nepřístupná, většina turistů se vydala dál do Kopřivnice. Našli se ale i takoví, kteří se k rozhledně přesto vydali. Rozhledna je z roku 2012 a je postavena na místě původní vyhlídky z roku 1934. Pokud by byla vyhlídka přístupná, je z ní velice pěkně vidět na Kopřivnici a pokud jsou dobré podmínky, i na Jeseníky. Bohužel jsme dnes koukali na Kopřivnici skrz hustou hradbu buků. Cestou od rozhledny jsme se ještě zastavili u Jasníkovy studánky, postavené v letech 1933-1934 v místě, kde ve svahu vyvěrá pramen podzemní vody. Je pojmenovaná podle snílka a básníka Adolfa Jasníka.

Nyní už jsme vcházeli do Kopřivnice, která je samozřejmě známá hlavně díky automobilům Tatra, které se zde vyrábějí. Neméně důležitá pro Kopřivnici byla i výroba hliněného zboží a keramiky, kterou zde začali provozovat Raškové. Množství keramiky a také kachle a několik kachlových kamen můžeme zhlédnout v Šustalově vile, kde je umístěno Lašské muzeum. Kromě keramiky se expozice věnuje také malíři a ilustrátorovi Zdeňku Burianovi a kopřivnickým rodákům. v patře vily je nyní výstava Lenky Falušiové – Tichá přítomnost nebo litinové plastiky Františka Rajnocha.

Možná se někdo zašel podívat do Tatrovky, možná někdo zašel do muzea Fojtství. Nakonec se ale většina z nás setkala na autobusovém nádraží u přímého autobusu do Frýdku-Místku.

Celkem cca 10 km, účastníci: 39

Trasa: zde

Fotky: Radka J., Dana N., Vráťa K.