Poslední z letošních autobusových zájezdů nás zavedl do Luhačovic.
Nejdelší trasa vystoupila na autobusové zastávce v Podhradí a vydala se po NS Ekopark Starý Světlov a kolem sirného pramenu Sirčena, studánky Sojsínky ke zřícenině hradu Starý Světlov. Jedná se o zříceninu rozsáhlého areálu kdysi významného hradu, který byl opuštěn před pěti staletími a dodnes se z něj dochovaly především velmi mohutné terénní útvary a rozvaliny zdiva. Od zříceniny trasa pokračovala do Maleniska, kde se nachází poutní kostelíček Panny Marie Sněžné u kterého vyvěrá pramínek Sv. Voda, který je prý zázračný a odkud vede také křížová cesta k Poutnické studánce. Dál trasa pokračovala do obce Řetechov a odtud už jen kousek do Luhačovic.
Druhá skupina vystoupila o kousek níže a vydala se k Luhačovické přehradě. Ta byla vybudována na počátku 20.století aby zamezila povodním, které sužovaly Luhačovice. Zajímavostí je, že přehradní hráz je postavena z důkladně upěchované hlíny. Od přehrady trasa pokračovala do Pozlovic. Pozlovice jsou menším lázeňským místem, který volně navazuje na luhačovickou lázeňskou zónu. Kratším okruhem se turisté z druhé skupiny dostali až do Luhačovic.
Třetí skupina vystoupila v Luhačovicích a pomalu si lázeňské město prohlédla.
Luhačovice jsou lázeňským městem, na jehož území vyvěrá 16 hydrouhličitanochlorido-sodných kyselek a jeden sirný pramen. Každou hodinu se zde na povrch dostává 15 000 litrů minerálních vod. Nejznámější prameny jsou Vincentka, Aloiska, Ottovka. V Luhačovicích se léčí především onemocnění dýchacího ústrojí, trávicího ústrojí, nemoci z poruch látkové výměny a poruchy pohybového aparátu. Jedinečnost Luhačovic také podtrhává soubor staveb architektura Dušana Jurkoviče, které tomuto městečku vtiskly neodolatelné kouzlo.
Fotky od M. Radové, M. Fajkuse,
Za větrného, ale teplého počasí jsme jeli z vlakového nádraží v Čeladné autobusem do zast. Čeladná,rest.Kněhyně. Odtud jsme pokračovali po lesní cestě úbočím Velké Stolové (okolo nové stavby bobové dráhy). Žlutá tur. značka nás dovedla ke Kolibě Pod Stolovou, kde jsme zahnali žízeň i hlad (příjemná, ochotná obsluha s dostatečným výběrem jídel i nápojů). Po modré značce jsme došli na hřbitov u kostela sv. Prokopa a Barbory, kde jsme tichou vzpomínkou vzpoměli a zapálili svíčky za naše kamarády turisty, kteří ,,již odešli na druhý břeh“. Z Kunčic p./Ondřejníkem jsme se plní dojmů a krásných výhledů rozjeli vlakem do svých domovů.
Toto setkání na Bezručově vyhlídce se organizuje již po 6-té a spadá pod celostátní akci „Vystup na svůj vrchol“, což je akce na podporu Bezručovy turistické chaty na Lysé hoře.
A to nejen odměnou v podobě účasnického listu, ale také v možnosti dát si např. dobrý špekáček.
Černá zem (374 m n. m.) je nejvyšším kopcem v obci Sedliště a zároveň v celé Těšínské pahorkatině. Je to také nejvyšší bod na sever až k Baltskému moři. V 60.letech minulého století byl kopec přejmenován na „Bezručovu vyhlídku na paměť slezského básníka Petra Bezruče, který zde v době 1.republiky vícekráte pobýval a jehož uchvátila krásná vyhlídka na panorama Beskyd.
Trasa: Morávka Bebek – Bílý kříž – Polomka – Malý Polom-hřeben – Čuboňov – Uhorská – Vrchpredmier – Súlov – Visalaje
Je tady další neděle. Na frýdeckém nádraží se před půl sedmou sešli čtyři odvážlivci, kteří se nezalekli převýšení 650 m z Podolánek na druhý nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd (Z Ostravice na Lysou je to více než 900 m…). Nebo se ostatní nelekli, ale byl trochu omezený výhled z vrcholu? Nebo snad některým na dnešní vycházce chyběla hospoda?
Staré mrtvé smrky patří už hezkou řádku let ke koloritu západní strany Smrku a místy dokonce vytváří zajímavé fotogenické objekty. Na vrcholu je poměrně zaplněno. Někteří návštěvníci jen odpočívali se svačinou v ruce, avšak většina si dopřávala borůvkové hody. Čím jsme byli výše, tím byly modré kuličky větší a větší.
z největších kaskádových vodopádů v této části Karpat. Dva hlavní měří společně 9 m, celková výška je asi 40 m. Nachází se v nadmořské výšce okolo 800 m.