Letošní poslední vícedenní zájezd nás zavedl do blízkosti druhého největšího města republiky.

17.9.2023

Kde jinde začít návštěvu Moravy, než přímo v centru jeho vzniku. Slovanské hradiště v Mikulčicích patří bezpochyby mezi nejvýznamnější místa vztahující se k rané historii našeho státu.

Patřilo k nejvýstavnějších opevněným sídlům Velké Moravy. Ve své době bylo hradisko Mikulčice vodním hradem, který obtékala členitá ramena řeky Moravy.

V rámci návštěvy Mikulčic jsme zavítali i na blízké Slovensko, kde se nachází jediná, dodnes stojící zachovaná architektonická památka pocházející z doby Velké Moravy – kostel sv. Markéty Antiochijské, ležící poblíž obce Kopčany.

Z Mikulčic jsme zamířili do Bošovic, kde se nachází jediná papouščí zoo ve střední Evropě. Odtud už naše jízda směřovala na místo našeho ubytování do Brna. Někteří využili celkem brzkého příjezdu a prohlédli si večerní Brno.

18.9.2023

Dnešní den byl absolutně volný, co se týče programu. Kdo chtěl kam, tam zamířil. A že bylo z čeho vybíra. Katedrála sv. Petra a Pavla, Špilberk a jeho kasematy, Moravské zemské muzeum, Labyrint pod Zelný Trhem, Kostnice, Vila Tugendhat (tam ovšem bylo vyprodáno už nějaký ten měsíc dopředu a dostat se tam je fakt kumšt….- tak aspoň zahrady), Park Lužánky, Morový sloup na Náměstí Svobody, mnoho z nás si nenechalo ujít pohled an sochu Jošta Moravského od sochaře Jaroslava Róny, pohled z radniční věže, na výstavišti si někteří z nás nenechali ujít výstavu mega brouků nebo čokoládový festival a samozřejmě nechyběla návštěva adventních trhů – které fungovaly už v tuto poměrně brzkou dobu. A že bylo z čeho vybírat!!!!

19.9.2023

V neděli ráno nás probudila sněhová nadílka. Martin se sice zpozdil, ale přece jen přijel, ovšem kromě sněhu sebou přivezl také hodně mrazivo a nízkou inverzní oblačnost, takže vyházka z našeho původně plánovaného programu se nekonala. Zajeli jsme rovnou k Malhostovickým kopečkům, což jsou dva samostatné vápencové ostrůvky se společenstvy skalní teplomilné stepi, kde jsme si udělali krátkou procházku. Odtud jsme vyrazili rovnou do Tišnova, kde se v Předklášteři nachází krásné cisterciácké opatství Porta coeli. Zde jsme se aspoň trošku zahřáli v místním pivovárku a poté prohlédli kostel opatství a dozvěděli se mnohé zajímavosti místní průvodkyně a nadšenkyně pro Portu coeli. Po prohlídce jsme už zamířili rovnou domů.

I přes nedělní né moc dobré počasí byl zájezd parádní. Martin opět nezklamal a opět nás seznámil s krásnými a mnohdy pro některé neznámymi kouty naší vlasti.

Trasa vedle kolem památníku Josefa Kaluse, kde byla objednána prohlídka. Pokračovalo se do Koliby pod Stolovou a na hřbitov v Kunčicích pod Ondřejníkem, konec byl na Čeladné. Původní vedoucí Pavel byl tentokrát vystřídán Jirkou M.

Fotky od Jirky M. zde.

 

Ostravice – Butořanka – Albínovo náměstí – Malenovický kotel – Malenovická jízdárna – Borová – celkem cca 14 km

Fotky od Dany N. zde.

Poslední jednodenní zájezd této sezóny a počasí nám moc nepřálo. Ráno jsme se probudili do průtrže a tak se před nástupem do autobusu řešilo jedno velké téma, jak to dneska dopadne. Má vůběc cenu někam jet? Každý měl jiný radar, jinou předpověď a ta, až na jednu, předpovídala ne zrovna pěkné počasí, ale přece jenom naděje té jedné předpovědi stála za to!!!!

A tak jsme vyjeli!!!

Autobus nás zavezl do obce Libina, kde začínala krátká i dlouhá trasa. Už nepršelo a pomalu se začalo blýskat na lepší počasí ;-). Z Libiny jsme stoupali na Tři kameny a odtud pokračovali po hřebeni na Bradlo, přičemž na obou vrcholcích jsme se mohli kochat krásnými skalními útvary a mlhou…., ale nepršelo a to se počítalo. Cestou nás doprovázela naučná stezka zabývající se mimo jiné čerty a pověstí, jak Bradlo vzniklo a kde se na Třech Kamenech skrývá poklad ;-). Pod vrcholem Bradla jsme se rozdělili, přičemž druhá skupina se vracela zpět k autobusu a první pokračovala směrem na Brníčko.

Scházeli jsme do obce Nedvězí, prošli krásnými pastvinami nad Strupšínem a skončili u zříceniny Brničko. Hrad Brníčko vznikl ve 30. letech 14. století a je spojeno se jménem lovčího krále Přemysla Otakara II. Benešem Benedou. Hrad měl dvojdílnou dispozici skládající se z jádra na vrcholu kopce a předhradí na přístupové jižní straně. Hrad patří mezi plášťové, bezvěžové hrady, jejichž obrana spočívala v mohutné obvodové hradbě.

Od zříceniny jsme sešli do obce a hledali vhodnout hospůdku, kde bychom si mohli odpočinout do odjezdu autobusu.

Nakonec se výlet moc povedl. Nepršelo, ke konci se i zvedly mraky a domů jsme už jeli za sluníčka.

Tradiční smažení placků na chatě Protěž.

Fotky od Jirky M. zde.