Zájezd primárně určený pro děti nás tentokrát zavedl na jižní Moravu. První zastávka byla v obci Drnovice (ano v té, jejíž fotbalové mužstvo bylo po několik let účastníkem extraligy – zástupce venkova mezi městy 😉 ). Nás ale nezajímal fotbalový stadion, ale rozhledna Na Chocholíku, kde jsme vystoupali krátkou lesní cestou. Příhradová ocelová konstrukce zde stojí na místě bývalé triangulační věže.

Z Drnovic jsme již přejeli do Vyškova k našemu hlavnímu cíli – Zooparku. Ten se specializuje na chov původních druhů domácích a hospodářských zvířat. Najdeme zde např. 24 plemen slepic, 20 různých plemen králíků a další zvířata. I když v této Zoo nenajdeme hrochy, žirafy ani slony, je i tak návštěva zážitkem nejen pro děti. Součástí Zoo je také environmentální centrum Hanácký statek – replika statku z konce 19. a

začátku 20.století, která zde byla dokončena v červnu 2011. Nachází se zde expozice tradičního venkovského života a v části se nachází interaktivní expozice s ekologickými tématy.

Součástí Zooparku je také Dinopark, kam nás z areálu odveze vláček. Můžete tak strávit 15 minut projížďkou centrem Vyškova. Většina exponátů v Dinoparku je umělá, jak jinak, ale jedna „fosilie“ zde přece jenom je. Jedná se o wollemii vznešenou, rostlinu, která na Zemi rostla již před neuvěřitelnými 175 miliony let. Byla považována za dávno vyhynulý druh, ale v roce 1994 byla zcela nečekaně objevena v australské divočině. Zde si ji můžete prohlédnout chráněnou klecí blízko nástupiště Dinoexpresu.

Kdo měl čas a chuť, mohl využít příležitosti a prohlédnout si také město Vyškov. Kousek za Zooparkem se nachází zámecký park s barokní lodžií, na kterou se dá vyjít a kochat se výhledy do zámeckého parku a směrem k Vyškovskému náměstí. Dominantou náměstí je jak renesanční radnice tak také krásný barokní morový sloup z roku 1718.

Pokud si potrpíte na moderní architekturu, narazíte zde na funkcionalistickou budovu cukrárny Janský. Věhlasnou cukrárnu postavil Adolf Janský, který se specializoval na výrobu čokoládových dezertních bonbonů. O věhlasu jeho cukrovinek svědčí i fakt, že si krabici těchto bonbonů vyžádala i Kancelář prezidenta republiky pro T.G.Masaryka.

Další z dominant Vyškova je také zámek. Dnes vypadá nenápadně, ale v 15. až 17. století zde bývalo honosné  sídlo, na které často přijížděli olomouční biskupové. Dokonce se mu přezdívalo moravské Versailles, vše ale vzalo za své po požáru v roce 1753 a následných přestavbách pro potřeby vojenské nemocnice a okresního úřadu. Dnes zde sídlí Muzeum Vyškovska. Známá je rozsáhlá kolekce vyškovské keramiky

a unikátním je také fond Aloise Musila – orientalisty a cestovatele, jednoho z nejvýznamnějších osobností vyškovského regionu a také jeden z největších orientalistů a arabistů přelomu 19. a 20. století – jinak známý také jako Český Lawrence z Arábie.

Zkrátka – byl to moc fajn zájezd s velkým množstvím zajímavostí, kde si vybral opravdu každý to, co ho zajímalo.

Fotky: Dana N.

Letošní první autobusový zájezd nás zavedl do Hostýnských vrchů. Většina turistů nastoupila na trasu v Hošťálkové, Pod horou a všichni společně jsme se vydali neznačenou trasou k blízkým skalám. Kolem Čertova hrádku jsme jen prošli, ale delší zastávku jsme si udělali na Čertových skalách. Jedná se o pískovcové věžičky pojmenované: Panenka, Kapucín, Tulák a Král.

Od skal jsme ještě chvíli pokračovali neznačenou cestou až jsme narazili na žlutou turistickou značku. Odtud už cesta vedla převážně po zpevněné cestě a my měli možnost alespoň částečně očistit své boty od nánosů bahna, kterého bylo všude po vydatných deštích opravdu požehnaně. Po cestě jsme pokračovali až na rozcestí Pod Kopnou, odkud naše cesta pokračovala polní cestou s jistě krásnými (škoda toho oparu) výhledy ;-). Z modré turistické značky jsme později sešli na NS Kašava. Trasa naučné stezky je moc pěkně udržovaná a na některých stanovištích s posezením si můžete vzít i jednoduchou mapku. Trasa NS nás dovedla k tzv. Vrzavým skalám, kterou tvoří např. několik skalních převisů, které poskytují přístřeší skautům a trampům. Za druhé světové války se zde ukrývali partyzáni nebo parašutisté. A proč zrovna „Vrzavé skály“? Vypráví se, že jeden z pískovců, který tvoří tyto skály a je prý velmi měkký, byl atmosferickou činností přeměněn ve tvar podobný viklanu. Ten se prý při větších bouřích pohyboval a „vrzal“.

Z Vrzavých skal nás už čekal pouze sestup do Kašavy, kde jse se všichni uchýlili do zdejší vyhlášené cukrárny U Šarmavů a přečkali zde čas do odjezdu autobusu.

Ten nás vyvezl k parkovišti pod hradem Lukov. Tady jsme se setkali s druhou skupinkou, která si udělala okruh právě kolem hradu. Hrad Lukov je rozlehlá zřícenina z počátku 13.století, která byla v průběhu staletí několikrát vydrancována. Osudný se hradu stal útok Švédů. O zříceninu se velice pěkně stará nějaký šikovný zahrádkář, protože celý areál byl osázen květinami, které zříceninu příjemně zkrášlovaly. Ze zříceniny se ještě část turistů zašla podívat na Králky, což jsou zajímavé skalní  útvary tvořené pískovcovými a slepencovými lavicemi. Dnešní poslední zastávka byla v Penzionu Na Pivovaře, který měl mj. velmi zajímavě řešený komín.

První autobusový zájezd se vyvedl na jedničku. Počasí přálo, ke konci výletu se i vyjasnilo a všichni se spokojeně mohli usadit do autobusu ke zpáteční cestě do Frýdku ;-).

Trasa z Hošťálkové do Kašavy zde.

Fotky: Radka J., Vráťa K.

Tuto neděli jsme měli s turisty ze Svrčinovce vyrazit z Čeladné přes Smrk do Ostravice nebo do okolí Ostravice. Všechno bylo jinak. Slováci vzhledem k omezení kvůli pandemii nemohli přijet. My, kteří jsme chtěli z Podolánek vyrazit na Smrk, jsme zůstali kvůli dešti a bouřce pod peřinou. Ale druhý pokus se vydařil. Vyrazili jsme až v půl deváté, skoro svítilo sluníčko … Z Kunčic pod Ondřejníkem přes Čeladnou kolem Malého Smrčku a Smrčku jsme došli do Pohostinství Smrček. Jak tam bylo útulno … Bouřka se zarazila o Smrk (přesně jak říkala paní hostinská) a my po krátkém odpočinku a občerstvení Liščí stezkou vyrazili směr Ostravice.

Mapa trasa zde

Fotografie: Dana N., Vráťa K.

V sobotu 6.6.2020 se šest statečných opět vydalo do okolí horského hotelu Charbulák. Již třetím rokem jsme uklízeli v potoku  pod hotelem odpadky, které tam nanesla voda ze skládky pod hotelem. Potok máme už docela vyčištěný, tak jsme se porozhlédli po odpadcích kolem parkoviště a byli jsme docela úspěšní.

Několik obrázků z akce zde.