Po roce jsme se opět sešli se slovenskými kamarády a vydali se na společný výlet. Tentokrát bylo setkání pod vedením Slováků a zavedlo nás na Kysuce. Všichni jsme se sešli v Dlhé nad Kysucou, kde startovala první skupina na delší trasu. Ta vedla na rozhlednu Kamenité, odkud byl krásný výhled na Beskydy, a potom se pokračovalo do osady Bielovci a po žluté turistické značce dále do Dlhého pole. Druhá skupina začala svou vycházku v obci Semeteš, prošli osadou Bielovci a pokračovali stejně jako první skupina do Dlhého pole. V Dlhém poli jsme se zase všichni sešli v restauraci 
U drotára, kde na nás čekal guláš, pivo a kapela Melody boys. Po guláši si zájemci mohli prohlédnout místní muzeum drátenictví, kterým nás provedla velice ochotná učitelka právě ze školy, kde je momentálně výstava umístěna.
Delší trasa 16 km, kratší 9 km.
Rok se s rokem sešel a my se vrátili na místo činu – prameniště potoka Jamník pod chatou Charbulák, který jsme minulý rok začali čistit. Voda v potoce pracovala a odhalila další vrstvy skleněného odpadu, které jsme minulý rok nenašli a tak jsme zpočátku začali tak říkajíc nanovo. I když se nás letos sešlo jen sedm šla práce rychle od ruky a my se nakonec dopracovali až k prameni potoka. Je nám jasné, že pod vrstvou bahna se skrývá další nadílka odpadků a proto se zde určitě ještě v budoucnu vrátíme.
Vrchol Pohanská je významnou archeologickou lokalitou, na které se střídaly kultury velatické i podolské. Nálezy uložené v bratislavském Národním muzeum jsou z doby bronzové, římské, ale byly zde objeveny i zbytky rozsáhlého keltského hradiště. Nedaleký Plavecký hrad sloužící jako hraniční pevnost se na dlouhou dobu stal majetkem Stibora ze Stibořic. Zanikl v r. 1706 po poškození císařskými vojsky. První a druhá skupina šla nejprve společně směrem na Amonovu lúku. Část turistů se po trase stihla podívat i na Děravou skalu. Pokračovali jsme kolem bývalé hájovny Mon Repos k rozcestí Kubašová a na Amonovu lúku. Tady se skupiny rozdělily. Druhá skupina pokračovala do Plaveckého Podhradí a cestou si měla možnost prohlédnout volně přístupnou zříceninu Plaveckého hradu. První skupina pokračovala na vrch Vápenná s nádhernými výhledy na lidskou činností nezasažené kopečky Malých Karpat. 
Cestou jsme potkávali skupinky turistů a kromě imformací o právě probíhajícím pochodu nám prozradili také možnost návštěvy dnes vyjímečně otevřené jeskyně Haviareň. Z vrchu Vápenná jsme proto sestoupili pár desítek metrů níže, nafasovali přilby a prošli se několik desítek metrů dlouhou jeskyní zakončenou vysokým „dómem“. Z jeskyně už to byl kousek do Sološnice, odkud nás autobus odvezl do Marianky na ubytování. Ubytováni jsme převážně byli v Pútnickom dome v Mariánke. Večeře – žampionová polévka a vepřová krkovička s opečenými bramborami a salátem.
Druhý den zájezdu bylo celkem pošmourno. Odjeli jsme do Gabčíkova, kde většina autobusu nastoupila do lodi. Na 2-hodinové plavbě jsme propluli plavební komorou a projeli kousek nového Dunajského kanálu. I když bylo počasí pořád upršené, vydali jsme se na krátkou procházku po CHKO Dunajské luhy k Bačianskému ramenu Dunaje. Na konci vycházky konečně trošku vysvitlo sluníčko, zajeli jsme si do Gabčíkova k Tescu n
a nákup a pokračovali do Jelky na prohlídku vodního mlýna. Bohužel došlo k nedorozumění s paní v muzeu v Galantě a tak mlýn ještě otevřený nebyl. Prohlédli jsme si ho tedy alespoň zvenku a vydali se na zpáteční cestu do Marianky. Večeře – hrachová polévka a kuřecí plátek na zelenině.
Přečkali jsme 3/4 hodinové posouvání se v koloně skrz Bratislavu a pak už jsme mohli plynule pokračovat do Budapešti. Cestu lemovaly téměř do nekonečna se táhnoucí sloupy větrných elektráren v Rakousku a bylo možné vidět i zasněžené Alpy. V Budapešti byl na náměstí Hrdinů rozchod a každý si mohl vybrat procházku městem podle svého uvážení. Prohlídková trasa většiny z nás se ale dost podobala. Vedla většinou po Andrássyho třídě (pěšky nebo metrem) do centra, dále jsme si mohli prohlédnout baziliku svatého Štěpána, parlament, mnoho z nás se vydalo přes řetězový most na Gellértův vrch s Matyášovým chrámem nebo hradním palácem. Někdo navštívil zoologickou zahradu, případně se prošel městským lesíkem, kterému dominuje hrad Vajdahunyad. Jeho stavba v sobě spojuje nejrůznější historické stavební slohy. 
Na zpáteční cestě jsme se asi hodinu motali v zácpě, než jsme vůbec vyjeli z města, a tak se večeře musela přesunout až na čtvrt na devět. Večeře – rajská polévka a plněný lilek s bramborem.
Čtvrtý den byl věnován Bratislavě. Cca polovina zájezdu se vydala pěšky z Marianky na Kamzík, později je autobus od Červeného mostu převezl do centra Bratislavy. Druhá skupina šla trasu o něco kratší – kolem Vydrnických rybníků. Třetí skupina (což byla cca druhá polovina zájezdu) se vydala autobusem k Červenému mostu pod Kamzík a každý si mohl naplánovat další trasu podle sebe. V Bratislavě jsme mohli navštívit kromě Bratislavského hradu také Slavín, Michalskou bránu, vyvézt se výtahem na UFO a projít se centrem města. Všude jsme také mohli potkat fanoušky hokejového mistrovství světa (mimochodem – dnešní den jsme hráli s Norskem a vyhráli vysoko 7:2). Večeře – drůbeží vývar a sekaná s bramborem a salátem.
Rakouska. První zastávka byla v Hainburgu – městečku se zachovalým opevněním. Nad městem se tyčí zřícenina hradu Schlossberg, na druhé straně vrch Braunsberg. Na vrcholu Braunsbergu je replika části palisády a strážní věže. Braunsberg byl jedním ze tří keltských hradišť, které tvořily tzv. Uherskou bránu (tvořily ji i Devín a Bratislavský hrad). V Hainburgu byl 3-hodinový rozchod a tak bylo dost času projít si jak město tak oba kopce. Z Hainburgu jsme pokračovali do městečka Petronell-Carnuntum. Po trase jsme se ještě zastavili u krásného románského kostelíka s gotickou přístavbou. Petronell-Carnuntum je městečko, v jehož okolí se nachází několik významných památek na dobu, kdy v těchto místech vládla Římská říše. Zastavili jsme se u amfiteátru, prohlédli jsme si část 
zrekonstruované římské městské čtvrti a zájemci se mohli projít ještě ke gladiátorské škole a k Pohanské bráně. Poslední zastavení tohoto dne bylo mezi obcemi Dürnkrut a Jedenspeigen, kde je památník bitvy na Moravském poli, kde v roce 1278 padl český král Přemysl Otakar II.
Dnešní akce v zájezdním hostinci Kněhyně-Čeladná (dům postaven v r.1899, U Holčáků) proběhla v dobré, přátelské náladě. Melody Boys hráli a zpívali,tancovalo se, obsluha perfektní, spokojenost na obou stranách! Na naměstí v Čeladné jsme se seznámili s historií obce a pokračovali po Medvědích tlapkách (Zaječí, zelená) podél řeky Čeladenky (pramení v 820 m.n.m. na sev.úbočí Kladnaté, nedaleko Lhotská, rozc.), zhlédli jsme v zahradě Dětského domova (do r.1919 hotel Smrk) vzácný Tis červený (obvod-220 cm,výška-11 m), počasí ráno přijatelné,ale odpoledne již pršelo (zpět jsme jeli většina autobusem do žst. Čeladná).
Trasa – Frenštát pod Radhoštěm – Kozlovice, Magdalena – Kunčice pod Ondřejníkem.